Trocha fyziky
Tepelná roztažnost (někdy také teplotní roztažnost) je jev, při němž se po dodání/odebrání tepla tělesu (po zahřátí/ochlazení tělesa o určitou teplotu) změní délka (objem) tělesa. Většina látek se při zahřívání rozpíná, to znamená, že jejich molekuly se pohybují rychleji a dále od sebe.
Obvykle se uvažuje přímá úměrnost mezi změnou veličiny ΔX a změnou teploty ΔT. Matematicky vyjádřeno je změna délky (objemu) lineární funkcí změny teploty T.
Tolik o teplotní roztažnosti na http://cs.wikipedia.org
Roztažnost a její vliv na krytiny
Z praxe víme, že stejně jako ostatní stavební materiály je i střešní krytina ovlivněna okolní teplotou. V důsledku teplotních změn výrazně mění svůj objem (délku). Míra tepelné roztažnosti je dána jednoznačně určeným součinitelem tepelné roztažnosti. Hodnoty součinitele se mění v závislosti na příslušném materiálu:
ocel – 0,000012
měď – 0,000017
hliník – 0,000024
olovo – 0,000029
zinek – 0,000029
Výpočtová hodnota prodloužení pásu je podstatným způsobem ovlivněna barvou povrchu nebo umístěním střešní plochy ve vztahu ke světovým stranám. Tmavší odstíny sálají více než světlejší a jižní strana je nejvíce zatížená slunečním žárem. V případě, kdy teplotní rozdíly mezi zimním a letním obdobím dosahují běžně 80 stupňů, vzniká u šestimetrového pásu falcované krytiny délkový rozdíl:
6 (m) x 0,000012 x 80 (°C) = 0,00576 m = 6 mm
pokud je krytina z oceli
6 (m) x 0,000029 x 80 (°C) = 0,01392 m = 14 mm
pokud je krytina ze zinku
Z výše uvedeného příkladu vyplývá, že je potřeba mít vždy na zřeteli, s jakým materiálem pracujeme.
Kotvení krytiny
V případě falcované krytiny se u většiny střech musí použít kluzných příponek. Ty však mohou úspěšně fungovat pouze za předpokladu, že budou vloženy tak, aby jejich princip mohl fungovat. Montážník na základě teploty po čas montáže nastaví pohyblivý jezdec příponky tak, aby v žádném ročním období (teplotě) nedosáhl konce pojezdové drážky. Maximální délka prvku, kterou lze fixovat zcela napevno k podkladu, by neměla přesáhnout 2 m, doporučení jednotlivých výrobců se mohou lišit v závislosti na druhu materiálu. Dále je samozřejmě nutné respektovat i dodavatelem doporučené počty fixačních příponek v jednotlivých střešních zónách. Zjednodušeně lze tvrdit, že platí následující:
Pevné příponky mají své místo v tzv. pevné zóně. Všechny jiné plochy střechy musí být osazeny kluznými příponkami. Pevná zóna má šířku 2 m (měřeno po krokvi) a délku dle dané střechy. Umístění zóny se řídí sklonem konstrukce a podle doporučení výrobce krytiny.
Průtažnost klempířských konstrukcí
Výše uvedená tabulka naznačuje, že tepelné roztažnosti podléhají i ostatní klempířské konstrukce. Při jejich zabudování do střešního pláště se však musí přihlédnout k faktu, že tabulkové hodnoty jsou platné pro nataženou délku; měřeno od rohů nebo konců (pevných bodů) musíme dodržet poloviční směrné hodnoty.
Závěrem
Všechny doposud vyráběné či vyvíjené materiály vykazují chování založené na jejich původu. U kovů je tepelná roztažnost věcí známou a popsanou, navíc snad již dnes nenajdeme výrobce plechových krytin, který by neměl zpracován montážní návod se zohledněním tohoto jevu. Cílem není poskytnout návod, ale spíše poukázat na častokrát opomíjený jev, který se při zanedbání může projevit destrukcí nejen materiálu, ale i havárií střešního pláště a s tím souvisejícím znehodnocením uživatelského komfortu.
Fyzikální principy – alespoň prozatím – nelze změnit. Lze je však poznat, předejít jejich negativním účinkům a provést práci tak, aby investorům přinášela dlouhodobý užitek.
Zdroj:
Základní pravidla pro klempířské práce, CKPT 2003
Informační materiály Lindab, s. r. o./RHEINZINK ČR, s. r. o./Zambelli-technik, spol. s r. o.
