Typy plochých střech a jejich rozdělení

Základně rozdělujeme ploché střechy na jednoplášťové a dvouplášťové.
 
Pojďme si je představit podrobněji...
 
Jednoplášťová střecha nevětraná
- je střecha s klasickým pořadím vrstev, tepelnou izolací a nevětranou vzduchovou vrstvou, navrhuje se s parotěsnící vrstvou. Bez parotěsnící vrstvy nad podstřešními prostory s tepelnými požadavky nelze aplikovat, protože nesplní závazná kritéria návrhu.
 
Jednoplášťová střecha větraná
- tento typ se navrhoval hlavně v 70. a 80. letech 20.století. Je specifický způsobem větrání, které zajišťuje systém větracích kanálků umístěných v tepelně izolační vrstvě, které jsou napojeny na vnější prostředí. Střecha je zpravidla vyhovující nad prostory s relativní vlhkostí nepřesahující 75 %. Nejednalo se tedy o větrání v pravém slova smyslu (kontinuální proudění vzduchu), ale o expanzi vodních par těmito kanálky. 
 
Jednoplášťová střecha s opačným pořadím vrstev (inverzní nebo obrácená)
- je střecha, kde je hydroizolační vrstva umístěna pod vrstvou nenasákavé tepelné izolace přímo na vhodně upraveném horním povrchu nosné nebo spádové vrstvy. Takovéto uspořádání vrstev střešního pláště optimálně řeší tradiční vlhkostní problém skladeb jednoplášťových střech proti klasickému uspořádání.
 
Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo") 
- vznikne rozdělením tepelně izolační vrstvy tak, aby jedna část byla pod hydroizolační vrstvou. Při realizaci je 40 % tepelné izolace umístěno pod hydroizolační vrstvu a 60 % nad hydroizolací, zde musí být použit nenasákavý materiál (XPS). Tento typ se v praxi používá především u rekonstrukcí plochých střech. Toto souvrství je vhodné pro prostředí s vyšší relativní vlhkostí vnitřního prostředí (cca nad 80 %). 
 
Jednoplášťová střecha "plus"
- funguje na tom principu, že tepelně izolační vrstva z původního střešního souvrství bude fungovat už jen jako doplňková. Původní krytina bude vyspravena a bude v nově realizovaném souvrství fungovat jako parotěsnící vrstva, na kterou bude aplikována nově navržená vrstva tepelné izolace. Tento typ střechy se liší od střechy „duo“ tím, že se jedná o střechu s klasickým pořadím vrstev. 
 
Plochá střecha lehká
- je jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří
dřevěné bednění a trapézový plech.Protože mají významně nižší akumulaci tepla proti střechám s vyšší plošnou hmotností, reagují více na teplotní výkyvy vnějšího vzduchu. Díky své malé plošné hmotnosti mají taktéž horší parametry vzduchové neprůzvučnosti a má na ně velký vliv sání větru. 
 
Provozní střecha
- určená pro účely dopravy, rekreace, sportu, speciálního technického vybavení objektů atd.
 
Pochůzná střecha je primárně určena pro trvalé využití osobami.Tento typ střechy se vyskytuje na terasách, balkonech
či lodžiích všech typů budov. Měla by být opatřena zábradlím.
 
Pojížděná střecha je určena k trvalému využití vozidly, které zde pojíždějí nebo parkují, ty svým pohybem působí na střešní konstrukci tlakovou a smykovou silou. Do tohoto typu patří i heliporty. 
 
Střešní zahrady (vegetační nebo zelené střechy)
- prakticky vytváří další obytný prostor. Jsou novodobým trendem současné architektury, lze je různorodě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými střešními plochami.
 
Z hlediska použitých druhů ozelenění rozlišujeme:
-extenzivní střešní zeleň - jde o rostliny, které příliš nerostou do výšky a do hloubky a nepotřebují žádnou nebo malou péči. Navrhuje se na střechách se zatížením zeminou 60-300 kg.m-2.
 -intenzivní střešní zeleň – může zahrnovat i náročnější rostliny na péči jako jsou růže, keře a určité druhy stromů. Navrhuje se na střechách se zatížením zeminou až 1500 kg.m-2.
-kontejnerová zeleň (též přemístitelná) - přemístitelné nádoby nebo velkoobjemové květináče.
  
Plochá střecha dvouplášťová jak již název napovídá jedná se o dva střešní pláště,které jsou rozděleny vzduchovou vrstvou, u šikmých střech je použití časté u plochých již méně.
 
Dvouplášťová střecha nevětraná je střecha, která má ve svém souvrství nevětranou vzduchovou vrstvu, dnes je navrhována pouze v případech rekonstrukcí, kde je požadováno vylepšení tepelně technických vlastností původního střešního souvrství. Toto řešení není příliš funkční a hrozí zde zvýšené riziko kondenzace.
 
Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenou na vnější prostředí vhodně umístěnými přiváděcími a odváděcími větracími otvory. Dochází tak k pohybu vzduchu ve vzduchové vrstvě a jeho výměně s vnějším prostředím.Tím je zároveň zajištěn únik vlhkosti, která se dostává do vzduchové vrstvy z interiéru, proto se doporučují použít při použití nad prostory s relativní vlhkostí více jak 80%.  Těmto střechám se říká také „studené střechy“.
 
VÝHODY A NEVÝHODY
+ zmenšení celkové výšky budovy
+ možnost zastřešení členitých půdorysů
+ rychlá montáž
+ nižší náklady na pořízení
+ dobrá přístupnost při možných opravách/úpravách
+ možnost vybudování „zelené střechy“
+ možnost využití střechy pro terasy
+ lepší požární odolnost
- nutný odborný návrh skladby střešních vrstev, nutnost správného tepelně technického posouzení
- důsledné dodržování technologických zásad při realizaci
- kontrola vnitřních vrstev bez porušení jiných vrstev není možná
- některá charakteristická místa bývají zdrojem poruch (styk střechy s atikou, průniky  krytinou, vtoky, aj.)
- možné poškození od slunečního záření
- místa poruch se obtížně zjišťují, poruchy se pracně odstraňují
- omezený výběr materiálu krytiny
- náročnější údržba
- nedá se použít všude (specifikováno v regulačním plánu, městská památková zóna)