V Poradenském studiu Coleman se věnujeme střechám ne od stolu, ale přímo na místě. Není pro nás nic neobvyklého na stavbu dojet a konzultovat projekt a jeho řešení přímo v terénu. Proto se občas setkáváme s věcmi a řešeními, nad kterými zůstává rozum stát nejen člověku, který se střechám věnuje, ale na první pohled je jasné i laikovi, že „něco“ je špatně.
Jako nadsázku a odlehčení se s Vámi chceme podělit o některé fotografie vypovídající o vysoké flexibilitě uvažování, přizpůsobivosti nebo jen čisté lenosti investorů i realizačních firem. Část fotografií vychází z neznalosti, ale ani ta bohužel neomlouvá.
Berte prosím fotografie opravdu jen jako pobavení a nikoliv jako inspiraci.
Čím méně se s takovými problémy a řešeními budeme setkávat, tím lépe pro investory i pro nás.
Začněme například tím, jak si se střechami umí pohrát vítr…
Na první pohled hezká fotka střechy před dokončením, co myslíte? Jen kdyby se přes ni nepřehnala vichřice…
Stejná střecha v „širším“ a vše vysvětlujícím záběru.
Vítr nemůžeme podceňovat a už při výstavbě střechy bychom měli sáhnout po kvalitních materiálech i řešeních, abychom se vyhnuli pozdějším neplánovaným investicím v podobě opravy střechy.
Jak vyřešit odvodnění střech?
Proč se trápit se svodem po fasádě, když elegantně několika nestandardními napojeními a dvěma koleny můžete provést něco takového?
Popravdě my bychom žlab podepřeli trošku hustěji žlab, než po cca 3 metrech. Ale do země se alespoň nemuselo kopnout…
Kromě elegantních sandálů můžete na tomto příkladu vidět ucpaný vtok na ploché střeše v Ostravě. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, až na to, že výška budovy, a tedy i výška bahna ve svodu je cca 20 m. To už je slušná dávka bahna, asi tak 250 litrů. Ale proč osazovat do vtoků lapače nečistot a pravidelně čistit, že?
Zde je všechno v pořádku, tedy jen dokud svítí sluníčko. V momentě kdy intenzivně prší, nebo svodem sjede kus ledu, se svod stává nebezpečným až vražedným nástrojem.
Teď jen tak mimochodem…
Když už někdo neudělá dobře hydroizolaci, která by ale měla být vodotěsná a ještě dráždí tím, že proděraví asfaltový pás a zavěsí přes hydroizolaci táhlo. Tmel už to bohužel nespasí. Proč někdo nepřeizoloval ještě tento prostup nám není jasné.
A teď ze sekce "Co nám to tu roste"
Krásné zátiší s břízkami. Když vezmete, že největší kusy mají přes 2 m, nebude to záležitost posledního měsíce, že?
Tohle taky vyrostlo. I když to vypadá jako satelitní fotografie jezera, jedná se o řasy, které rády rostou v nevysychajících loužích na plochých střechách. Že to asfaltovému pásu „svědčí“ je z fotografie patrné.
Širší, vysvětlující záběr.
A jedna z našich oblíbených sekcí – sníh
Mít pověšené na okapu tyto rampouchy je nejen o lenosti, ale i o hrdinství. Nejdelší kusy mají dobře přes 2,5 m a satelitní anténa pod nejdelším kusem se nejspíš nedožije jara.
Nestalo se. Ale kdyby se pánům ten sníh ze šikmé střechy rozjel, asi by jim trošku podrazil nohy. Střecha je cca v 18metrové výšce a neviditelné lano, které oba pány nepochybně poutá, nebude nejsilnější.
A poslední kousek – když vám někdo bude tvrdit, že ať je střecha kdekoliv, sníh můžete nechat sjíždět, nemusí to být vždycky pravda. Na střeše nebyla jediná sněhová taška nebo jiné opatření a hladký neškodný skluz sněhu ze střechy jaksi nenastal.