Sanace střechy dvouplášťové na střechu jednoplášťovou

Průzkum stávajícího stavu střechy je vhodné provést formou znaleckého posudku, který by měl zahrnovat:

  • prohlídku interiérů pod střechou (zatékání) 
  • zjištění technického a funkčního stavu hydroizolace či jiné poslední vrstvy střešního pláště 
  • zjištění technického a funkčního stavu klempířských konstrukcí 
  • přesné zjištění skutečného složení střešního pláště i mechanického a vlhkostního stavu všech vrstev střešního souvrství (provedení sond) 
  • prověření pevnosti těch vrstev střechy, do nichž lze případně kotvit nový střešní plášť (beton, lehký beton, profilované plechy apod.) 

Uplatnění

  • Vyžaduje-li se zateplení střechy, přičemž technicky není možné provést přiteplení dolního střešního pláště. 
  • Je-li větrání stávající dvouplášťové střechy nefunkční a tento stav nelze nijak jednoduše napravit. 
  • Je-li nefunkční horní i dolní střešní plášť výrazně promočen zatékající vodou. 
Podmínkou je staticky nenarušený únosný horní střešní plášť z betonu, keramiky nebo trapézových plechů. V případě horního pláště z dřevěného bednění se tento typ sanace zásadně nedoporučuje.
 
Přeměna dvouplášťové střechy na střechu jednoplášťovou spočívá ve vytvoření nového jednoplášťového střešního souvrství na stávající konstrukci horního střešního pláště, přičemž původní hydroizolace se může a nemusí odstranit. Prakticky se ani nejedná o rekonstrukci, nýbrž o realizaci nové jednoplášťové střechy v jakékoliv podobě na původním horním plášti.

Optimální řešení

  • Otevřít spodní plášť do interiéru, čímž se stávající vzduchová vrstva dvouplášťové střechy plně propojí s interiérem. 
  • Toto lze jednoduše uplatnit prakticky pouze v případě lehkého dolního střešního pláště, který je tvořen např. lehkým podhledem, na němž je původní tepelná izolace, příp. původní parozábrana.
sanace1.jpg
sanace2cz.jpg
  • Namísto vyjmutých podhledových dílců se vloží podhledové dílce ve tvaru žaluzií, žeber apod. 
  • Vytvoří se jednoplášťová střecha na původním horním plášti dvouplášťové střechy dle platných tepelně technických a konstrukčních zásad. 
V případě dokonalého propojení stávající vzduchové vrstvy dvouplášťové střechy s interiérem se v tepelně technických výpočtech nově vytvořené jednoplášťové střechy se stávající tepelnou izolací (případně s parotěsnou zábranou) spodního pláště původní dvouplášťové střechy nepočítá. 
 

V rámci tohoto typu sanace se musí bezpodmínečně provést ještě následující konstrukční opatření:

  • Dokonale ucpat (uzavřít) veškeré stávající větrací otvory jak v obvodových stěnách, tak v ploše střechy (větrací komínky, průběžné větrací štěrbiny ve hřebeni střechy, samotížné větrací hlavice apod.). 
  • Obvodové stěny kolem původní vzduchové vrstvy zateplit tak, aby jejich tepelně izolační schopnost byla stejná jako jejich zbylá část, resp. jako celý zbytek obvodových stěn budovy. 
  • Toto zateplení je vhodné spojit se zateplením obvodových stěn jako celku.
 

V případě, že vzduchovou vrstvu původní dvouplášťové střechy nelze z konstrukčních či funkčních důvodů propojit s interiérem, je třeba provést následující opatření

  • Vytvořit jednoplášťovou střechu na původním horním plášti dvouplášťové střechy dle platných tepelně technických a konstrukčních zásad, tedy podobně jako v předchozím případě. 
  • Tepelně technický výpočet však musí zohledňovat i stávající tepelnou izolaci a uzavřenou vzduchovou vrstvu. 
  • Obecně platí, že vzhledem k průběhu teplot ve stávající tepelné izolaci, stávající vzduchové vrstvě a nové tepelné izolaci na horním střešním plášti vychází tloušťka nové tepelné izolace na horním střešním plášti větší, než je požadovaná z hlediska normových požadavků. 
  • Je to proto, že v důsledku rozdělení tepelné izolace mezi spodní a horní střešní plášť, a tedy i vzhledem k odlišnému průběhu teplot ve střešním plášti hrozí nebezpečí kondenzace na spodním povrchu horního střešního pláště, případně v uzavřené vzduchové vrstvě. 

V rámci tohoto typu sanace je nutno bezpodmínečně provést stejná konstrukční opatření jako v předchozím případě

  • Dokonale ucpat (uzavřít) veškeré stávající větrací otvory jak v obvodových stěnách, tak v ploše střechy (větrací komínky, průběžné větrací štěrbiny ve hřebeni střechy, samotížné větrací hlavice apod.). 
  • Obvodové stěny kolem původní vzduchové vrstvy zateplit tak, aby jejich tepelně izolační schopnost byla stejná jako jejich zbylá část, resp. jako celý zbytek obvodových stěn budovy. 
  • Toto zateplení je vhodné spojit se zateplením obvodových stěn jako celku. 
  • Jako další opatření se doporučuje stávající uzavřenou vzduchovou vrstvu propojit s exteriérem pomocí velmi malých otvorů skrz nově zateplené fasádní stěny. Nejedná se o větrání, ale o vytvoření jakési miniaturní mikroventilace s podobnou funkcí, jakou mají systémové mikroventilace uplatňované např. při konstrukcích oken. 
  • Takovouto mikroventilaci mohou zajistit např. cca desetimilimetrové kruhové otvory rozmístěné cca po 2 m.
sanace3.jpg   sanace4.jpg
Tento web využívá cookies pro Vaši pohodlnější práci. Primárně za účelem zkvalitnění obsahu a vyhodnocením nejnavštěvovanějších článků.
Měření webu nám dává zpětnou vazbu o vaší spokojenosti s naším obsahem.

Kliknutím na "souhlasím" uzavřete tuto lištu.